Máme co chceme. Aneb jdete s davem?

Každý si žije ve své vlastní bublině reality. A já nedávno povyhlédla z té mojí.

Vždycky mě překvapovalo, proč máme tak strašné jídlo v obchodech. To přece nikdo nemůže chtít jíst?

Jako těhotná jsem byla zděšena kvalitou našeho porodnictví. A to si troufají tvrdit něco o světové špičce.

Proč je naše zemědělství zamořeno chemikáliemi a zabíjíme včely a tím se odsuzujeme ke smrti?

Jakto, že takové věci jako Jonson's, Nivea a další kosmetika jsou legální a smí se prodávat? Když jsou plné alergenů, rakovinotorných látek a podobně. Jakto, že smí Just, LR a další podobné značky uvádět, že jsou přírodní? To nikdo nečte složení?

A milion dalších otázek.

Chtěla jsem to všechno jinak. Lépe. A setkávala jsem se s lidmi, kteří to mají stejně, tak jsem pořád uvažovala, kde je ten zakopaný pes.

Když všichni vidí, co vše je špatně a brojí proti tomu, proč se nic nemění???

Postupně mi došlo.

Těch, kteří vidí chyby a chtějí změnu je málo. Zbytek slepě věří a "nad samozřejmými věcmi" se nezamýšlí.

Jsme zvyklí věřit autoritám.

Spoléháme na to, že "Oni" (ať už je to kdokoliv) by to nedovolili.  Že o nás přece mají starost.

Paradox je, že si stěžujeme, že jde všem jen o peníze.

Prostě asi máme v hlavě nějaký obranný mechanizmus, abychom se nezbláznili, který nám ani nedovolí připustit, že by něco mohlo být špatně.

Jsem zvyklí odevzdávat zodpovědnost za sebe, naše životy, za naše děti, do rukou "povolanějších".

Doktor přece ví nejlépe jak porodit! Opravdu? On to sice studoval, ale studoval co vše se může pokazit a nevyjít, ne jak to má ideálně a přirozeně vypadat. Je zavřen ve svém vyděšeném světě co všechno se může stát. On to ví, přece ho to učili. A taky je netrpělivý, má žízeň, chce se mu na záchod nebo prostě dneska jde dřív domů, protože chce být s dětma. Ale my mu věříme, že chce pro nás to nejlepší. Zapomínáme, že jsou to taky lidi. Se svými klady a zápory, jako každý z nás.

Samozřejmě nikdo není ovlivněn penězma, emocema ani ničím jiným...

Kosmetika je bezpečná. Ty rakovinotvorné látky, ropa, alergeny a další sajrajty se vůbec nepočítají. Občas nám můžou hnout svědomím testy na zvířatech. Ty které netestují výrobky, ale koupí si výsledky na jednotlivé látky, ty se nepočítají a můžou si to dát do rámečku.

A tak by se dalo pokračovat donekonečna.

A lidem nejen, že to nevadí, přijde jim to normální. Oni to ještě podporují a obhajují.

To je něco, co mě nikdy nepřestane udivovat.

Jako by lidi platili za to, že jim někdo denně podá jed, který je za pár desítek let zabije. A ještě mu za to pěkně poděkovali a krom pravidelné platby přidali sem tam dárek. Protože vám ten jed podává s úsměvem.

Aby taky ne.