Začala jsem... Ale kdy vlastně?
Uvažuju, kde vlastně mé tvoření začalo. A upřímně... nevím. Mé kreslení na textil začalo jednoho zimního studentského večera. Odvážně jsem vzala fixy, které jsem koupila na papír a až doma zjistila, že jsou na textil. Byly totiž uplně stejné jako ty na papír vyjma jednoho malinkého nápisu. Tak jsem se rozhodla pokrestlit ne uplně oblíbené tričko. A kupodivu, stalo se oblíbeným a na zahradě ho nosím dodnes.
Můj růžový Garfield :)
Není to nic složitého, chtěla
jsem něco jednoduchého, hlavně aby se to dobře malovalo hrubým fixem.
No není to dokonalé, ale katastrofa taky ne. :)
Hlavně mě to zaujalo a zaroveň naštvalo. Protože s jedním a ještě hrubým fixem si člověk moc nevyhraje.
Takže jsem si nakoupila zásobu barviček, která se stále rozrůstá, různé štetce k tomu a pokračovala v pomalovávání tašek pouzder, kousků látky a podobně. Hlavně teda mých triček.
V průběhu psaní článku mi FB ukázal jednu tématickou vzpomínkovou fotku. :)
Tedy díky FB mám datování. Mé první kresby vznikaly v roce 2010 za chladných lednových nocí při svitu lampičky a svíčky, hrnku teplého čaje s medem a vidinou, že školu mám "až na 9" :-D (to si narozdíl od data pamatuju!)
Tehdy jsem měla jednu gelovku a asi 5 různých fixů, ale vůbec mě to nenadchlo. Přece jen, se štětcem a barvama si člověk více vyhraje. A navíc jsem řešila ztrácení obrázků. Že to musím zažehlit jsem zjistila až značně později.
O pár let později, podle datování fotek kolem února 2015, jsem se nevím jak a nevím kde dostala ke karetkám.Ty mě okamžitě zaujaly, protože to bylo něco naprosto nového a úžasně skladného. Což se líbí mému cestovatelskému duchu. Tahám totiž háčkování po kapsách a karetky vypadaly jako něco, co se vejde do té druhé. :)
Z ledna 2015 na mě taky vyskočil můj první a zatím jediný Peckáček. Ale už mám spoustu nápadů na pečkáčky v hlavě, tak až dám dohromady dílnu, určitě nějaké přibudou. :)
Jak tak projíždím fotky a všímám si dat, tak mě jímá nostalgie :) Klidné zimní večery, kdy jsem se mohla zavřít se svým tvořením a "probrat" se zpátky do reality až za pár hodin. S ročním batoletem mi to přijde jako naprosto neskutečný, snový život. Ale zase jsem nevěděja, jáká je to sranda, když se "nenápadně" přikrade, popadne štetec a prchá. :)
Mé ostatní tvoření přicházelo průběžně mám dojem, že jsem nějaké základy dělala odjakživa. Některé tvoření se plynule prolnulo do mého života a nepozorovaně zapadl další dílek do puzzle mého tvoření... A čas od času si vzpomenu na nějakou "dávno zapomenutou" činnost, které jsem se věnovala jako dítě s babičkou a oživím ji. Na některé činnosti náhodou natrefím a musím si je "nutně vyzkoušet" a pak doma dumám, jak to vlastně bylo. Na jiné mi do cesty přijde náhodou kurz (jako třeba úžasné pletení košíků z padigu) a já mám potřebu naplést toho dost pro sebe do bytu i pro celou širokou rodinu :-D A tak. Jsem zvědavá, kam všude povede cestička mého tvoření. A jestli si jednou opravdu koupím ten vysněný tkací stav. Alespoň malý, "cestovní".
Tovříte? Jak jste se ke svému tvoření dostali? Co byste se ještě rádi naučili?
Podělíte se semnou o váš příbeh třeba v kometářích?
