Nemocí k inspiraci
Dneska byl zlý den. Šílený.
Tak moc špatně mi nebylo minimálně dva roky. Přesněji dva roky a asi 2 měsíce. Ještě si to pamatuju. Jen tenkrát to bylo o to horší, že jsem měla novorozence.
Bolelo mě celé tělo, bylo mi špatně. Prostě naprosto nepohodlná existence v těle. Ležet nešlo, sedět už vůbec ne...
Prostě takový ten stav „Zabijte mě, prosím!“
Ale ne nadarmo se říká „Všechno zlé je k něčemu dobré.“
Tělo bylo na hromadě. Ale ta hlava! Už večer předtím se mi začaly objevovat v hlavě obrazy. No a přes den, zatím co tělo mělo pocit, že by chtělo umřít, tak hlava pracovala na 100%. Znovu jsem pomyslela celý můj tvořící záměr a zaměření blogu. Vymysela jsem co a jak vlastně chci tvořit a předávat. Čím chci dělat radost sobě i vám. A hlavně, všechno jsem si to sepsala. :)
Vymýšlím i nový název i logo stránky.
Ha ha, nedávno mi došlo, že když můžu jiným pomoct navrhnout logo, můžu si ho vymyslet i pro sebe. Docela Aha moment v tu chvíli.
A spoustu dalšího. Mimo jiné mám ještě v hlavě sérií 4 obrazů na téma živlů. Celé je to další součást rekapitulace roku a přípravy k novým začátkům, která mi probíhá ceý prosinec.
A patrně jsem si potřebovala něco uzdravit i přes tělo a nemoc.
Nejlepší na tom je, že jsem si skrz práci hlavy (a taky tím, že jm si odpoledne dovolila nejen poslat kluky ven, ale dokonce kus dne i spát), přivodila takový příval energie, že je pozdní večer a já se cítím naprosto neunaveně, výborně a hlavně zdravě.
Takže vám tady píšu písmenka a zachvíli jdu chystat plátna a myslím, že ještě dneska nachystám podkladovou vrstvu. Po dlouhé době, jsem odhodlána obrazy, které se mi objevují nejen črtat, a zapisovat „na později“, ale opravdu malovat, tvořit, prostě uvést do reality.
Uvědomila jsem si, že jsem spoustu obrazů ztratila, protože jsem si je zapisovala do mobilu. No a ten mi nedávno ukradli, takže dva roky zaznamenaných nápadů na obrazy jsou v tahu. A přitom stačilo tak málo.
Prostě vzít papír, štětec a začerstva je namalovat. Jsem odhodlána další obrazy napříště nepropásnout.
No, prozatím jsem poučena, tak doufám, že mi to vědomí a odhodlání dlouho vydrží.
A taky doufám, že se rekapitulace blíží ke konci, protože to, co se mi přes prosinec děje už je pomalu na hranici mých sil. Ale nový rok se blíží, tak věřím, že nejpozději lednem (uff, už jen dva dny!) se rekapitulace přerodí do nových počátků.
Jak prožíváte konec roku vy? Rekapitulujete? Objevili jste věci, které chcete do budoucna dělat jinak?
V souvislosti s rekapitulací si taky pomalu v hlavě vytvářím budoucí VisionBoard. Znáte? Jestli neznáte, doporučuju Stánin návod. Protože jen nápad a vize toho, jak to chcete nestačí. A Stáňa to shrnula opravdu krásně a cílevědomně. Jak už má ostatně ve zvyku.
Přeji vám všem pěknou rekapitulaci a šťastné vykročení za svými sny v novém roce.
Protože život za to stojí. A volba jaký bude, je jen a jen na nás.
